Na zimu jsme se rozhodli vydat za teplejším podnebím do Řecka. Jelikož jsme vyjížděli těsně před Vánocemi, udělali jsme si mini Vánoce s rodinou a nejbližšími předčasně, utřeli pár slz při loučení a hurá za dobrodružstvím.
Rakousko:
První zastávka byla v Rakousku konkrétně ve Vídni, kde jsme navštívili vánoční trhy a udělali si krátkou procházku po centru v ruce s českým trdelníkem a hrníčkem svařáku.
Potom už směr Maďarsko.
Maďarsko:
chvíli jsme zvažovali zda neudělat zastávku v Budapešti nebo u Balatonu, ale kvůli nepříznivému počasí a ne úplně posedlostí klobásami a gulášem, jsme se rozhodli spíš rychle urvat nějaké kilometry z cesty, která kvůli chtíči ušetření pár drobáku za dálniční známku šla pomalu, jelikož silnice v Maďarsku jsou fakt ve špatném stavu. Aspoň jsme si na chvilku začali vážit těch našich českých.
Rumunsko:
Další plánovaná zastávka byla v Rumunsku kde jsme na hraničním přechodu Nagylak přihodili na hodinkách plus jednu hodinu, udělali si sváču natankovali a jeli dále směr Karpaty. Tady jsme využili zimní hibernace medvědů k průzkumu místních hřebenů na skialpech, pár dní si užili krásné zimní počasí na liduprázdných svazích plných sněhu a klidu.
Po pár nocích v horách, kdy klesali teploty i hlouběji pod nulu . Jedeme dolu doplnit zásoby jídla a taky se ohřát. V této zemi jsme byli poprvé a průjezd Rumunským venkovem byl pro nás opravdu zážitkem. Jak večer kdy jsme byli udiveni jejich vánoční výzdobou, která byla opravdu honosná i v těch nejzapadlejších vesnicích, tak přes den kdy jsme zas byli udiveni bordelem a všude přítomnými toulavými psi. Zmiňujeme toulavé psi, jelikož jsme měli tu čest s nimi mít intenzivnější zážitek kdy jeden z nich z ničeho nic při procházce do obchodu v lázeňském městečku Cali Manesti , se rozhodl z Davidových oblíbených džín udělat kraťasy. To nám to hezky začíná, na celém Balkánu jich je tisíce, tohle nám vrylo do podvědomí trošku strachu a psi i kočky se stali na této cestě její nedílnou součástí.
Bulharsko:
V plánu bylo zdolat Bulharskou nejvyšší horu Musala a strávit pár dní v národním parku Rila.
Ale jak už to na cestách bývá, vždycky všechno nejde podle plánu a při brždění jsme začali pozorovat nehezký zvuk z přední nápravy našeho domu. K tomu se přidala 60 km zajížďka kvůli nepozornosti navigátora (Áďa) a stresík byl na světe, náběh na první hádku jsme ještě ustáli, ale co neustávalo byl zvuk našich brzd.
No nic musíme poprvé použít nářadí, jak to čokoládové (co jsme dostali k Vánocům na cesty) na nervy a pak i to co si vždy radši vozíme sebou. Po sundání kola jsme zjistili že jedna naše destička je úplně kaput a brzdový třmen se zasekává, zkrátka nefunguje jak má.
No nic rychle hledat na googlu shop kde by nám mohli destičky prodat, samozřejmě načasování bylo perfetktní, mezi svátky, spousta obchodů zavřených, takže jediná nadělej bylo hlavní město Sofie, kde jsme našli ochotného Bulhara, který nám po telefonické i emailové komunikaci desky objednal a řekl, že tam na nás budou zítra čekat. Další menší překážka byla, že k Sofii z našeho směru vedla cesta jen skrz hory. Což nám se stavem našich brzd přidalo pár vrásek na čelo, rozhodli jsme se aspoň hory přejet přes noc, aby byl co nejmenší provoz a my mohli jet co nejpomaleji a brzdit co nejvíce motorem a ruční brzdou. Mlha by se cestou dala krájet, ale hurá jsme v Sofii zaparkováno na sídlišti na okraji města. A jelo se metrem pro destičky, na první pokus jsme si odvezli špatné, takže jsme si celou cestu metrem dali dvakrát a po druhý už to dopadlo dobře.
Po hodince montování v dešti na bahnitém parkovišti jsme měli vyměněno a jelo se dál. Trošku znechuceni ze ztráty celého dne a předpovědí počasí jsme odpískali náš plán s Musalou a celým delším pobytem v Bulharsku.
Takže natankovat levnou naftu za všechny Levi co jsme měli. A Hurá do Řecka.
V Řecku jsme strávili 49 dní ty si blíže přiblížíme v dalším článku 🙂
